Vodní dýmky a příslušenství

Zajímavosti o vodní dýmce, které z vás udělají kuřáka znalce

Princip vodní dýmky je postaven na filtraci a ochlazování kouře pomocí vodního filtru. Právě to umožňuje „zařízení“ vodní dýmky. Jde o krásné dýmky, jejichž vynález se přisuzuje Peršanům. Vodní dýmka a její používání se z Persie šířilo dál, především do Arábie, po celém Středním východě, do Asie a na sever Afrického kontinentu. Později se stala oblíbenou i v Severní Americe a v Evropě.

Kuřákovi vodní dýmky se hodí znát, z čeho se vodní dýmka skládá. Jde o vázu, hadici, korunku a tartuš.

Váza je nádoba ze skla nebo z keramiky, kam se dává voda. Právě ona je nejvýraznější části designu vodní dýmky. Váza ochlazuje kouř a vodou se plní tak, aby se do ní trubice ponořila zhruba 1 až 2 cm pod povrch vodní hladiny.

Tělo dýmky se skládá ze srdce a smokesteamu. Bývá z různých materiálů, nejčastěji z mosazi, též z oceli, mědi, ze skla či z hliníku. Ochlazený dým z vázy prochází právě tímto srdcem dýmky. Tělo dýmky je další potěchou pro oko. Tradiční dýmky jsou často tepané, ty moderní jsou pojaty spíše minimalisticky.

Hadici se říká i šlauch. Jde o část napojenou na tělo dýmky, přes kterou prochází kouř, aby ji mohl kuřák dýmky nasát. Hadice se vyrábí jako jednorázové i proplachovatelné. Výběr hadic je důležitý, protože může ovlivňovat chuď kouřeného tabáku.

Korunka vodní dýmky se vyrábí nejčastěji z glazované či neglazované keramiky, též z kamene, šamotu, skla případně ze silikonu. Překrývá se proděraveným alobalem, na který se pak naskládají uhlíky. Mezi ty se doporučuje vložit alobalovou spirálku, aby uhlíky nezhasínaly a současně nedocházelo k přepalování tabáku.

Tarbuš je poslední částí vodnice. Někdy se setkáte i s domácím názvem závětří. Jde o plechovou krytku, která se používá pro zlepšení ohřevu tabáku. Při samotném kouření se již nepoužívá, protože by mohlo dojít k připalování tabáku.